Školní soutěž - Báseň
Omyl
Tvoje tvářička je sladká jako med,
Snědla bych jí hned.
Když se na mě usmíváš,
Srdce mi tím zahříváš.
Vidím tě v odrazu světla,
Tudíž vidím půlku světa.
Toužím líbat tvá ústa,
Mít v tvém srdci alespoň kousek místa.
Moje srdce zlehka buší,
Chtěla bych být tvojí duší..
Pláču jen díky tobě,
A pouze zármutek cítím v sobě.
Když spím nechci vstát, nechci se probudit, chci si o tobě nechat dále zdát…
Těžce s trpkostí vzpomínám na sny temné noci, kdy ty mě máš ve své moci...
Stále přemýšlím, proč poznala jsem tebe, když
Nemůžu tě mít, když nemůžu tě chtít, když mohu navždy jen snít..
Když jsem málo a ty jseš moc… Když ty jseš světlo a já jsem noc…
Jednou všechno a podruhé zas prázdnota pouhá, jediné, co mi zbylo, je má touha, jediná tmavá temnota, dlouhá…
Neříkej, neříkej mi, že to někdy bylo víc, když víš, že to byla iluze, když to vždycky bylo nic..
Jak sklenice rozbitá, jak ulice prázdná, tak moc je moje bolest zrádná..
Přeji si, abych tě mohla opravit, abych tě udělala tak, jak bych chtěla, abych z tebe něco měla.
V tvé blízkosti jsem jako v kleci, sama bez pomoci..
Tvá slova si stále opakuji, s láskou si je recituji…
Místa, kde jsme sedávali, po tmě se schovávali..
Zapomenout nejde, snad to časem přejde…
Teď už končím.. s láskou se loučím…
